Do nadcházející sezóny naskočí jako obhájkyně celkového triumfu ve Světovém poháru. Opětovný zisk velkého křišťálového glóbu však pro Gabrielu Koukalovou nebude tím hlavním cílem. Necítí se na něj.
Déjà vu Gabriely Koukalové
Je to pro českou reprezentantku takové malé déjà vu. Během sezóny 2013/2014 oblékla na chvíli žlutý trikot, jezdila ve Světovém poháru pravidelně na čelních příčkách, v celkovém pořadí byla čtvrtý. A hlavně excelovala na Olympijských hrách v Soči.
Koukalová získala v Soči dvě stříbra, z hromadného startu a ze smíšené štafety. K tomu přidala tři čtvrtá místa. Pochopitelně následoval velký zájem médií, sponzorů a fanoušků. Prostě toho bylo až příliš.
Češka nenatrénovala tolik, kolik by si přála, a sama byla před startem sezóny skeptická. Právem. Sezónu načala až 62. příčkou, z prvních dvou štací si neodvezla lepší než 18. místo. Pak sice vyhrála v Pokljuce, ale na další individuální pódium si musela dlouho počkat. Přišlo ale v tu nejdůležitější chvíli – na Mistrovství světa v Kontiolahti.
Světový pohár na vedlejší koleji
Boje osvětovém medaile by měly být pro Koukalovou tím největším cílem nadcházející sezóny. Na obhajobu celkového triumfu se necítí a dokonce připouští, že by ani nemusela odjet celý seriál.
„Je mi jasné že nemám tolik natrénováno a vyrovnanost výkonů nebude taková,“ přiznala Koukalová v nedávném rozhovoru po sport.cz.
Dalo by se tedy říct, že se opakuje situace z poolympijského ročníku. Opět byl o královnu světového biatlonu velký mediální zájem. Fanoušci si také mohli všimnout, že Koukalová velmi pilně plnila sponzorské povinnosti. A pak tu samozřejmě byla svatba. Až dost na jednoho člověka.
Situace se ale zdá být přeci jen pozitivnější, než to bylo před dvěma lety. „Když jsem absolvovala několik porovnávacích testů, byla jsem mile překvapená, že to nebylo tak hrozné, výsledky byly podobné jako vloni na podzim.“
Vše pro úspěch na Mistrovství světa
Slova Koukalové o vyčerpání jsou pochopitelná. Stačí se podívat do historie. Obhájit velký křišťálový glóbus se doposud povedlo jen třem biatlonistkám. Dokázaly to Eva Korpelaová, Anfisa Rezcovová a Magdalena Forsbergová. Švédská legenda zvítězila dokonce šestkrát v řadě mezi léty 1996 a 2002.
Od té doby se dvou velkých glóbů v řadě nedočkala žádná žena. Neuspěla jména jako Wilhelmová, Neunerová, Bergerová či Mäkäräinenová.
„Minulou sezónu jsem bojovala o glóbus, teď mám spíše za cíl směřovat formu k mistrovství světa.“
Zisk medaile na Mistrovství světa v Hochfilzenu se zdá být pro Koukalovou logickou volbou i z jiného důvodu. Loni v Oslu možná i trochu doplatila na to, že absolvovala kompletní sezónu a dělala vše proto, aby udržela právě žlutý trikot. Na Holmenkollenu nezískala ani jednu medaili.
Dosud má tak tři světové medaile, ale stále jí stejně jako celému českému týmu uniká individuální zlato. Naposledy ho získal v roce 2005 Roman Dostál, předtím už jen v roce 2003 Kateřina Holubcová Jakešová. A třeba se k nim brzy připojí i Gabriela Koukalová.
Zdroj citací: sport.cz
Foto: Gabriela Koukalová (Autor: Guillaume Baviere pod licencí BY-SA)
