Každý rok je to stejné. Ať už se konají olympijské hry nebo mistrovství světa, po skončení takové vrcholné akce je těžké se vrátit k poctivé, ale už méně prestižní práci. Kdo si splnil medailové cíle, se nemá za čím hnát. A kdo ne, potřebuje pár závodů na znovunabytí motivace.
Do konce Světového poháru v biatlonu však tentokrát po MS zbývala ještě tři kola, takže byla stále ve hře pořádná porce bodů, a hlavně největší hvězdy sezóny si horší výsledky nemohly příliš dovolit. Navíc se jelo v Pchjongčchangu – dějišti olympijských her 2018, kde chtějí uspět všichni! Nebylo tedy divu, že se do toho Martin s Laurou patřičně obuli a cestou za křišťálovými globy pokosili pár rekordů. S výjimkou mužského sprintu stáli na nejvyšším stupínku v každém závodě, Martin si pojistit šestý titul a vyrovnal Bjørndalenovo maximum 12 výher v sezóně.
Češi jim to tentokrát zrovna nekomplikovali. V týdnu na tratích dospávali po nepodařeném experimentu s pozdním příjezdem do Koreje. Ondřej Moravec navíc nepřijel vůbec, protože se vydal zacinkat stříbrnou medailí z MS do IBU Cupu. Nutno dodat, že jako správný medailista béčkařský individuál vyhrál a potvrdil svoje kvality. Zatímco si to rozdával s Loginovem ve stíhačce, v níž nakonec skončil za Rusem druhý, v Asii české ženy vyrazily do štafety s jednou z nejslabších sestav posledních let. A ono z toho bylo nakonec jediné pódium roku! Holky bojovaly jak o život a Lucie Charvátová šla na obligátní trestné kolo alespoň s vědomím, že střelba byla přece jenom o něco lepší než minule. Protože „kolovou” s ní navíc rozehrály i Norka Eckhoffová a Němka Herrmannová, zůstaly Česky kupodivu stále v kontaktu s medailemi. Kdoví, jestli by se jich dočkaly, kdyby bývala startovala Dahlmeierová. Pravděpodobně by ani na souboj s výborně jedoucí Francií nedošlo. Jenže Laura odpočívala a Hildebrandová rychlé Aymonierové ujet nemohla. Závěrečná palba o zlato pak vyústila ve dvě trestná kola Francouzky, což Češkám otevřelo cestu dokonce ke stříbru. Svatá Gabriela jela nadpozemsky, ale nakonec na pásce přece jen podlehla Olsbuové. Kdo by ale čekal, že tohle kvarteto dojede třetí?!
Stupně vítězů ženské štafety bylo to nejzajímavější, co poslední biatlonový víkend českému divákovi nabídl. Mě osobně zaujal i výkon Tomáše Krupčíka ve sprintu a Jardy Soukupa ve štafetě. Avšak ve srovnání s tím, na co česká reprezentace dlouhodobě má, to byla slabota. Dozvuky mistrovství světa? Únava? Těžko říct. Ale věřím, že v Kontiolahti bude lépe. Myslím, že všichni už se tam těší. Už jenom proto, že nemusejí do Skandinávie přes Ťumeň.
Béla En
Komentátor Eurosportu
Velmi trefné ! 🙂