Velké srovnání: Gabriela Koukalová versus Veronika Vítková

Foto: Gabriela Koukalová a Veronika Vítková (koláž © Martin Kaděrka, Biathlonworld.com)

Dlouhou dobu to byla Veronika Vítková, kdo držel nad vodou zdevastovanou ženskou reprezentaci. Nyní vedle ní stojí vítězka Světového poháru Gabriela Koukalová. Co tyto dvě spojuje a v čem se jejich příběh liší?

Velmi podobné začátky

Necelý rok a zhruba 50 kilometrů. Veronika Vítková se narodila v prosinci roku 1988 ve Vrchlabí, Gabriela Koukalová v listopadu 1989 v Jablonci. Obě města platí za lyžařské bašty, což byl první předpoklad pro to, že by dívky mohly zakotvit třeba u biatlonu.

Druhým předpokladem byla rodina. Tatínek Gabriely Karel Soukal dříve skákal na lyžích, ale je známý i jako biatlonový kouč. Maminka Gabriela je držitelkou olympijského stříbra v běhu na lyžích a dnes rovněž trenérkou. Manželé Soukalovi tak logicky připravovali malou Gabrielu, která však začínala s během na lyžích.

Také Vítková začala s během a až později přešla k biatlonu. Ke sportu, s nímž je spojené jméno Zdeňka Vítka, bratrance Veroničina tatínka. Maminka je zase sestrou bývalé běžkyně na lyžích Jany Šaldové. Narozdíl od Gabriely Veronika nevyužívala jako trenéry své rodinné příslušníky, ale Jindřicha Šikolu, budoucího reprezentačního trenéra.

V juniorkách vede Veronika

Velmi podobná cesta obou mladých biatlonistek se začala trochu rozcházet při výběru střední školy. Koukalová tíhla k umění a rozhodla se pro Střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou. Vítková se stala studentkou Sportovního gymnázia v Jilemnici.

Další vývoj možná trochu poznamenaly povahové vlastnosti obou dívek. Roztržitá Gabriela už odmalička protestovala, když ji rodiče „nutily“ do sportu, a raději kreslila, zpívala, bavila se životem… To pečlivá a disciplinovaná Veronika sportu obětovala vše. Což se brzy začalo vyplácet.

Jako juniorka totiž Vítková zářila. V roce 2006 se stala dorosteneckou mistryní světa, za dva roky si pověsila na krk juniorské stříbro a vše vyvrcholo v sezóně 2008/2009 v kanadském Canmore. Tam se Vítková stala juniorskou vicemistryní světa ve stíhacím závodě, ale co víc – výrazně se podílela na zlaté medaili ve štafetě. A kdo že stál po jejím boku? Veronika Zvařičová a právě Gabriela Soukalová. Pro ni bylo toto zlato jasně největším úspěchem v juniorském věku.

Foto: Zlatá štafeta z MSJ 2009 (© biatlon.cz)

Přechod mezi dospělé

Tři roky dělil debut Veroniky Vítkové a Gabriely Koukalová ve Světovém poháru. Vítkové se totiž přechod mezi ženy dařil až neuvěřitelně dobře. Už v 19 letech dostala šanci startovat na Mistrovství světa a skončila na fantastickém 14. místě ve vytrvalostním závodě. Ještě větší šok přišel o rok později. V Pchjongčchangu byla ve stejné disciplíně dokonce pátá na světě!

Čeští sportovci se všeobecně prosazují až v pozdějším věku a zřídka kdy vidíme, že by se nějaký junior zařadil ihned mezi dospělou elitu. Vítková si tak právem vysloužila obdiv a pozornost celého světa. V dalším rozletu ji bohužel výrazně zbrzdil zánět mozkových blan. S následky této nemoci bojovala zhruba pět let.

I Koukalové se přestup k dospělým vyvedl poměrně dobře. Důvěru trenérů dostala překvapivě už v nominaci pro Olympijské hry ve Vancouveru, kde sbírala cenné zkušenosti. Ty zužitkovala již v další sezóně, když si z Mistrovství světa odvezla 22. příčku a také dvakrát zvítězila v IBU Cupu.

Zlomová sezóna

Od sezóny 2012/2013 figurovaly Vítková s Koukalovou společně v reprezentačním áčku pod vedením Jindřicha Šikoly. A začaly se dostavovat opravdu špičkové výsledky. Ve sprintu v Pokljuce se Gabriela Koukalová dočkala premiérové výhry v kariéře. Životní výsledek si jen o pár dní později zajela i Veronika Vítková, když jí ve stíhačce v Oberhofu patřilo druhé místo.

Další pojítko mezi českými biatlonistkami přišlo během domácího Mistrovství světa v Novém Městě na Moravě. Ani jedna z nich se nezalekla bouřlivé atmosféry, což ve smíšené štafetě rezultovalo v bronz. Královnou českého ženského biatlonu se pak poprvé stala Koukalová, jež dala razítko za sezónou zlatým hattrickem v Chanty-Mansijsku.

Obě mezi absolutní elitou

Dvě české biatlonistky v TOP10 celkového pořadí Světového poháru? Dřívě naprostá utopie, v posledních třech letech sladká realita. Tato krásná série začala v olympijské sezóně 2013/2014. V ní opět v národním minisouboji kralovala Gabriela Koukalová. Nejvíc ji muselo hřát olympijské stříbro z hromadného startu a stejný kov ze smíšené štafety, který opět sdílela s Vítkovou.

V další sezóně to byla po dvouleté pauze znovu Vítková, kdo vládl českému biatlonu. V životní sezóně spolu s Koukalovou táhla ženskou štafetu, ale především dosahovala skvělých individuálních výsledků. Dočkala se prvního triumfu a celkově pak obsadila úžasné čtvrté místo, čímž vyrovnala předešlé umístění Koukalové. Obě navíc opět spojil cenný kov z velké akce. Dokonce ten nejcennější, ze smíšené štafety na Mistrovství světa v Kontiolahti. Koukalová jako návdavek brala světové stříbro z vytrvalostního závodu.

Foto: Česká smíšená štafeta (© Biathlonworld.com)

Dění z poslední sezóny netřeba příliš komentovat. Koukalová se stala vládkyní světového biatlonu a zase tak o kousek uskočila své kolegyni. Zároveň jsme mohli sledovat zajímavou proměnu. Vítková dříve patřívala mezi nejpřesnější střelkyně, ale teď tuto pozici jako by přepustila Koukalové a sama začala častěji chybovat. Co naštěstí u obou závodnic zůstalo opět společné, je skvělý běh.

Jdeme do finiše

Lehké odlehčení na závěr – paralelu mezi oběma biatlonistkami lze najít i v partnerském životě. Jak Vítkové, tak Koukalové během sportovní kariéry ztroskotal vztah s dosavadními partnery a obě nyní žijí s lidmi ze své branže. Koukalová si před časem vzala nejlepšího českého badmintonistu Petra Koukala, to Vítková dokonce randí s trenérem biatlonistů Markem Lejskem.

Když už jsme u vztahů, musíme nakousnout i ten mezi Gabrielou a Veronikou. Dříve bylo veřejným tajemstvím, že se tyto dvě kolegyně z reprezentace nemusí, což šlo vyvozovat z rozhovorů i z televizních kamer. Ovzduší zlepšil až odchod Jindřicha Šikoly z trenérského křesla, resp. nástup Zdeňka Vítka. Od té doby nastal v ženské reprezentaci značný progres ve výkonnosti i v celkové náladě.

Předcházející řádky ukázaly, že na první pohled tak odlišené závodnice mají spoustu věcí společných. Věřme, že minimálně jedno pojítko zůstane i do budoucna – úspěch.